Informace o umělcích

Eva Beránková

 

Milí přátelé,
zvu vás ke mně na dvorek do venkovní části svého ateliéru a do příjmacího salónku, lehce představím svojí oděvní tvorbu jako pozvánku na podzimní výstavy, které mám v diáři a vystavím akvarely, co jsem namalovala ve svém venkovním ateliéru na Rábu na břehu moře. Srdečně Vás zvu a zvoňte pořádně

PS: Ateliér a oděvní studio vedu v Plzni od roku 2007, dělám pánskou i dámskou, nejvíc mi jdou kabáty, miluju barvy, pletu, maluju akvarely, vystavuju a dělám přehlídky, jsem na volný noze - moje práce - můj život mě baví :-). Eva Beránková - Bery designer

 

Michaela Blechová

 

Fotografie Michaely Blechové vnímavě zachycují zajímavá místa v krajině západních Čech. Ve své tvorbě nezapomíná na sochařskou výzdobu fasád historických budov v Plzni a pomocí svého fotoaparátu mapuje významné kulturní události tohoto regionu.

 

Jejím oblíbeným uměleckých směrem, který ji ovlivňuje, je impresionismus, hra světel a stínů, nálad a barev ji inspiruje a určuje směr její tvorby.

 

Na svých fotografiích se vyjadřuje svým osobitým pohledem a smyslem pro kompozici. Pečlivě vybrané záběry mapují naši současnost i perly minulosti a u dokumentárních prací její tvůrčí invenci posiluje kulturní tradice západočeské metropole.

 

Setkávání a spolupráce s lidmi s podobnými názory sdruženými ve výtvarném spolku Totemart a společné výstavy jsou logickým vyústěním její činnosti, snahy o zdokonalení tvorby a prohloubení znalostí na poli výtvarného umění.

 

Alena Brabcová

 

Jsem amatérská malířka a fotografka. Narození mého syna mě přivedlo k sebevyjádření pomocí štětce a barev.

 

Své emoce, nálady a prožitky jsem začala projevovat v abstraktních obrazech. Tento proces se mi stal uzdravujícím, přiblížila jsem se tak sama k sobě a začala objevovat svůj skrytý talent v umění propojování barev. Abstraktní obrazy jsou esoterické a pozitivně laděné.

 

Poté jsem se otevřela možnosti malování přírodních scenérií a motivů. V obrazech tak můžete cítit souhru, klid a vnitřní mír, který čerpám při častých pobytech v přírodě.

 

Nejraději volím motivy květin, stromů a průzračné vody.

 

Na malování mě nejvíce baví samotný proces tvorby, jak štětec tančí po plátně a barvy se propojují ve výsledný celek. Baví mě otevřít se prostoru, možnostem a nechat se vést vnitřním hlasem. Je to ta část ve mně, která žije svobodně svůj vnitřní pohled, svůj svět, kdy duše promlouvá.

 

Anne Erhard

 

fotografka Anne Erhard (Velká Británie/ Německo), která je v DEPO2015 v rámci rezidenčního programu OPEN A.i.R vám v rámci akce Víkend otevřených ateliérů otevře v neděli 24. září svůj ateliér a vezme vás i do nově vzniklé DEPO2015 fotokomory.

 

Václav Fiala

Václav Fiala se přes dvacet let se věnuje umělecké tvorbě se zaměřením na veřejný prostor. Realizoval řadu sochařských prací ve velkém formátu ze dřeva, železa a kamene, především v Plzeňském kraji.

 

Své práce představil na výstavách doma i v zahraničí. Zúčastnil se více jak šedesáti mezinárodních sympozií, pobýval na tvůrčích pobytech v USA a v Austrálii. V roce 1997 představil své práce ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Ve stejném roce získal grant americké nadace Pollock-Krasner a vystavoval v newyorkském Socrates Sculpture Parku.

 

V letech 2004 a 2005 vystavoval na sochařské výstavě Sculpture by the Sea v Sydney, kde podvakrát získal hlavní cenu Sydney Sculpture Prize.

 

Pracuje s redukovanými geometrickými tvary a jeho práce je často inspirovaná architekturou. Ateliér Václava Fialy „Hangár F“ je umístěn v bývalé garáži pro 24 bojových vozidel pěchoty (BVP) v areálu zrušených kasáren v Klatovech.

 

Jiří Hammerbauer

 

Jmenuji se Jiří Hammerbauer, je mi 17 let a jsem studentem Gymnázia Plzeň, Mikulášské náměstí 23. Mezi moje zájmy patří tradiční kreslení, digitální kresba, focení, čtení knížek a sledování filmů.

 

Kreslení se věnuji odmala, ve školce jsem byl malý klučina, co pro kamarády kreslil draky, auta, superhrdiny a tak dále. V první třídě (2006) jsem začal docházet do Základní umělecké školy v ulici Karla Steinera v Plzni. Dnes je rok 2017 a již 11 let zde stále týden co týden kreslím, pod dohledem paní učitelky Alice Kopečkové, které děkuji za rozvinutí mého talentu. Jinak jsem nikdy neabsolvoval jakýkoliv umělecký kurz a zatím nestuduji na žádné umělecké škole, jsem tak trochu samouk. Ohledně kreslení jsem mnoho informací načetl z knih. V posledních letech čerpám rady a tipy převážně z internetu.

 

Od školky se mnoho věcí změnilo, ale ten malý kluk, co rád kreslil draky a další věci s fantasy tématikou, ve mně stále je. V současné době se nejvíce věnuji konceptuálnímu umění, zobrazování sci-fi a fantasy tvorů, lidí, světů a prostředí, ve kterém žijí a spoustě dalších věcí, které jsou s tím spojené. Inspiraci k těmto kresbám čerpám doslova na každém kroku. Při každé příležitosti mám s sebou alespoň malý skicák, tužku a tenký černý fix. Stačí se jen dobře dívat, mít hlavu otevřenou novým nápadům a trochu popustit uzdu fantazii. Nápady se jen hrnou a je jedno jestli zrovna jedu autobusem, nebo sedím v lavici a poslouchám výklad mého učitele matematiky. Spousta mých představ a nápadů zároveň pochází z čtení knih, sledování filmů, navštěvování rozmanitých míst, poslouchání hudby a výjevů ze snů.

 

Zatím nemám konkrétní představu o tom, jakou vysokou školu bych chtěl studovat po gymnáziu. Mám vyhlídnuté dvě školy, jejichž zaměření mě zajímá. Myslím, že studiem na jedné z nich bych byl dobře připraven pro budoucí povolání. Jedná se o Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, obor ilustrace nebo animovaná tvorba. Druhou možností je obor animované tvorby na FAMU. Zatím se přikláním k možnosti věnovat se oboru ilustrace a grafiky v Plzni, přesto mě stále více láká věnovat se studiu animace a tvorby animovaných filmů.

 

Umění se věnuji, protože mě jednoduše baví. Díky němu mohu ostatním ukázat jak je svět krásný, jak vidět každodenní věci s novou jiskrou v oku. 

 

Josef Haring

 

Narodil se 18. 8. 1952 v Praze. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk a výtvarná výchova (Jaroslav Dvořák). Pracoval v různých zaměstnáních, v posledních letech jako restaurátor. Roku 1978 spolu s Janem Sekalem, Andrejem Bělocvětovem a Františkem Kudláčem založil skupinu Žižkovská avantgarda. V roce 1998 přichází do Plzně, od roku 1999 je členem UVU plzeňské oblasti.

 

Zabývá se kresbou a malbou, ve své volné tvorbě uplatňuje konstruktivní principy, zejména ve figurálních kompozicích s geometrickou sítí, vytvořil i řadu děl ryze abstraktního charakteru. Vystavuje od sedmdesátých let, například v Pražském regresivním divadle (1973), na Výstavě na dvoře (s Janem Sekalem) v Praze (1982), v Divadle u hasičů v Praze (1997). V Plzni se představil na několika samostatných výstavách, např. v Galerii Jiřího Trnky (1999,2001,2008), Galerii Visioart na Roudné (2009), v Galerii Evropského domu (2011) a Domě Hudby (2011). Pravidelně se zúčastňuje členských výstav a akcí UVU plzeňské oblasti, naposledy v Písecké sladovně v Písku (2011), jeho díla byla vybrána na soutěžní přehlídku Mezinárodního bienále kresby Plzeň (2008 a 2010).

 

Věra Holubová

Studium exaktních věd bylo prvotním impulsem k poznávání fraktálových objektů. První vypracované fraktálové obrázky se líbily nejbližšímu okolí, což byl pro mě další podnět ke studiu designu a umění. Dnes se snažím pomocí fraktálů zobrazovat svět, jak jej vnímám ve své nejhlubší podstatě, jako spojení vědy s nejvyššími přírodními zákony.

 

Zobrazuji abstraktní svět, jak jej vidím ve svém řádu i chaosu. Kromě autorských výstav pracuji na návrzích dekorací dle přání zákazníka. Upravuji a zpracovávám fraktálové motivy tak, aby se staly nevšední výzdobou vybraných prostor. 

 

Tomáš Javorský

 

Narozen 1976 v Plzni, ve své tvorbě se zaměřuje na kresbu, klasickou i digitální malbu, design webových stránek a jako nadšený amatér i na vytváření prostředí pro počítačové hry. Tématicky se pohybuje zejména ve sci-fi, fantasy a hororu, v jeho pracech najdeme i obrazy inspirované rockovou a metalovou hudbou a texty.

 

Jan Jelínek

 

Plzeňský výtvarník, člen UVUP, se ve své volné tvorbě zabývá především malbou, ale věnuje se i grafice, fotografii, tvorbě koláží, asambláží a instalací.

 

Je činný i jako literát a performer, pravidelně publikuje v časopisu Plzeňský literární život, kde otiskl sbírku epigramů Malý slovník odcizených slov, vyšla mu básnická sbírka Juveniliana.

 

Jelínkova výtvarná a literární tvorba (často vzájemně provázaná) bývá řazena do širšího proudu imaginativního umění s patrnými vlivy surrealismu, výrazně se v ní uplatňuje jeho osobitá ironie a sarkasmus. V olejomalbách používá veristické prostředky dalíovského typu. Grafiky a velkoformátové akryly se vyznačují znakovostí, hravostí, ironií a humorem.

 

Hana Kajerová

 

Aktivně se věnuje ve svém ateliéru bytovému i komerčnímu designu a kromě své profese se zabývá také malováním obrazů a kresbě, kterou studovala pod záštitou ZČU v Ústavu umění a designu. Je členkou malířské skupiny Totem-art, která působí jak ve svém regionu, tak i v  zahraničí. R. 2005 byla zařazena do Českého almanachu osobností a firem.

 

Její práce byly publikovány v některých médiích, pořádá společné i samostatné výstavy. Nabízí otevřený přístup ke všem svým klientům.

 

Věra Karásková

 

V současné době aktivní seniorka a představuji veřejnosti ruční výrobu korálkových šperků a doplňků šitou i háčkovanou technikou.Každý můj výrobek je pro mne výzvou,mám radost,když se povede a udělá radost druhým.Jsem korálkový samouk ale se smyslem pro originalitu,jemnost a preciznost v této tvorbě.

 

Touto činností se zabývám třetí rok.Předtím jsem tvořila korálkové a háčkované ozdoby pro Mamma help Plzeň.To zřejmě odstartovalo moji tvůrčí činnost v korálkování i v  tomto seniorském věku. V Příloze zasílám několik ukázek mé výroby.

 

Olga Kezniklová

 

Olga Kezniklová (40) pochází ze severočeského Chomutova, od roku 2005 žije a tvoří v Plzni. Zabývá se především figurální kresbou, malbou, digitální malbou a ilustrací s vědeckofantastickou tématikou.

 

Její vášní je komiks. Vedle obrazů tvoří také drátované šperky z barevných kovů, kamenů a korálků, které vytváří podle vlastní fantazie, i když inspiraci tu a tam čerpá i ze starověkých nebo fantasy motivů. Na Víkendu otevřených ateliérů představí jak své obrazy, tak řemeslnou tvorbu – šperky si na akci bude možné nejen prohlédnout, ale i zakoupit nebo se podívat na průběh jejich výroby.

 

Radovan Kodera

 

Fotograf, pedagog, kurátor výstavních projektů. Ve volné tvorbě se zabývá převážně klasickou černobílou fotografií; vytváří soubory z oblasti výtvarného dokumentu, živé fotografie, portrétu, zátiší, architektury… Pracuje jako fotograf Národního památkového ústavu v Plzni a fotografii vyučuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Mnoho let působí jako kurátor výstav ve Velké i ve Staré synagoze v Plzni.

 

Tomáš Kůs

 

Nezávislý publicista a literát (esej, fejeton, recenze, odborná studie + beletrie). Člen svazu výtvarných kritiků a teoretiků, aktívní záloha ČA. Promotor mezinárodních kulturních akcí ( cca. 60 realizovaných projektů za posledních 10 let samostatně i ve spolupráci s MK ČR a se zahraničními subjekty - zejm. A, D, I, F).

 

Grafik – zejm. suchá jehla a mezzotinta + experimentální digitální grafika

Sochař – zejm. svařovaná železná socha + skulptívní a asamblované práce v různých materiálech

Malíř – zejm. neabstraktní symbolizující malba akrylem a temperou od miniatur po střední formáty

 

Vladimír Líbal

 

Vladimír Líbal se narodil roku 1954 na Mělníku, vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze/Žižkově a až v r. 2007 absolvoval obor Mediální a didaktická ilustrace v Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Po večerech či po nocích nebo o víkendech kreslí legrační i vážné obrázky, které se pokouší různě uplatnit.Je veselé a družné povahy.

 

Jaroslava Lišková Mašková

 

Jmenuji se Jarka a výrobě šperků se věnuji osmým rokem. Jsem nekonečný návštěvník všemožných kurzů a workshopů, mimo jiné jsem studovala Design kovu a šperku na UUD v Plzni. Miluji barvy a nápaditost a moc mě baví vymýšlet a vyrábět šperk přímo na míru k oblečení a doplňkům majitelky. 

 

Ráda recykluji netradiční materiály jako použité pet lahve, kapsle od kávy a další věci, které již neplní svůj původní účel. Miluji ten proces jejich přeměny v originální šperk. Co se týče základního kovového materiálu, na vše používám hypoalergenní chirurgickou ocel, kterou mohou nosit i alergici. Myslím, že šperk nemusí být jen o zlatě a drahých kamenech. Měl by doplňovat svého nositele a ne z něj dělat někoho jiného. 

 

A stejně tak jako my každý jsme originál, i naše doplňky by měly být originální. To je mým mottem, a proto tak ráda dělám nové a nové věci. Neprodávám tedy jen šperky, ale tvořím Váš styl.

 

Foto: Nikola Bruncová

 

Zuzana Lomičková

 

Jsem absolventka Katedry výtvarné kultury Západočeské univerzity v Plzni. Oblast mých zájmů zahrnuje film, literaturu, cizí jazyky, cestování i sport, stále jim však vévodí malba, kresba a jejich kombinace, ať již vzájemná, nebo i s jinými výtvarnými technikami.

 

Pro svá díla ráda využívám i větší formáty, které skýtají více prostoru pro jednotlivé linie sdělení, a akrylové barvy, jejichž typickou skladbou zvýrazňuje zamýšlené pojetí tématu, které od hloubavého rozjímání a šepotu někdy vystupňuje téměř k výkřiku.

 

Témata, v nichž přecházím od figurálních kompozic přes výhledy do měst, ulic a krajin po abstraktnější, až snově mystické barevné kompozice, často vychází z reálné situace, ale tu již uchopím po svém a dále ji rozvíjím, čímž na ni umožňuji nahlížet v různých kontextech.

 

Jan Mácha

 

Jeho zájem o výtvarné umění se začal rozvíjet v dětství a byl podporován pedagogy již na základní škole. Ve věku 14 let ovládal realistickou kresbu a jeho zaujetí pro výtvarné umění se projevilo i po vyučení v oboru modelář ve Škodových závodech v Plzni. V tomto období postupně získával vztah k výtvarnému řemeslu a začal se jako samouk věnovat sochařství. Mezi oblíbené materiály pro výrobu plastik volil dřevo a pískovec, kterým dokázal vdechnout život a nové rozměry.

 

Od původní tvorby realistické přešel postupně k expresivní, kde mohl více vyjádřit podstatu věcí a vztah k přírodním materiálům. To se týká i jeho pojetí kresby a malby, kde se časem z přípravných monochromatických prací pro trojrozměrné plastiky staly obrazy s osobitým autorovým vyjádřením a poetikou.

 

Autor měl po roce 1989 možnost spolupracovat, rozvíjet své zkušenosti a vystavovat s výtvarníky z Čech a Bavorska.

 

Berenika Maněnová

 

Kreslím pastelkové obrazy, které působí harmonizačně. Tato schopnost se u mě objevila v podstatě náhle, po velmi silném vnitřním léčebném procesu. A přesto , když jsem na své výtvory hleděla, nebyla jsem překvapená. Vlastně jsem věděla, že to někde ve mně je. Fascinují mě barvy a tvary, příroda a hlavně energetické proudy, kterými je náš svět naplněn a které vnímám a ztvárňuji. Ve výstavní místnosti Knihkupectví Štěstíčko jsou vystaveny skoro všechny mé obrazy a návštěvníci je mohou na sebe nechat působit.

 

Z linií, které se skrze mé ruce objevují na papíře, začaly na popud okolí vznikat originální ručně kreslené omalovánky, jichž mám už několik sad. A na to zvu návštěvníky, protože to je doslova Tvoření pro každého. Při jejich vykreslování je možné zažít uvolnění v dětské hravosti. Zastavit rychlý běh světa při činnosti, ve které není možné udělat chybu, protože u omalovánek neexistuje žádný předpis, jak mají vypadat a být sami se sebou a pro sebe, zažít plynutí, klid a harmonii.

 

To je důvod, proč jsem se do akce Víkend otevřených ateliérů zapojila. Ráda se setkávám s lidmi a ráda si s nimi povídám a ráda přináším do jejich životů klid a pohodu :-)

 

Eva Melšová

 

Členka skupiny plzeňských výtvarníků SAPRISTI. Ateliér má na romantickém místě, v Dřevěné ulicí 5, pár kroků z náměstí Republiky, v přístavku s pavlačí. Je přístupný i ze dvora restaurace U Salzmannů.

 

Jaroslav Nosek

 

Objevil jsem se mezi vámi začátkem čtyřicátých let minulého století. Od nepaměti se s přestávkami snažím dělat pěkné fotky a tady prezentuji, že se mně to pořád ještě nepodařilo. Dál pilně navštěvuji "fotoškolky" a učím se to, co jsem v mládí z různých objektivních i jiných důvodů nestihl či zanedbal.

 

Vím, že umění z mého snažení nebude a tak alespoň pomaličku posouvám řemeslo. To vše pro potěšení vlastní i kamarádů, kterým své výtvory vnucuji v e-mailových zprávách. Teď a tady jste na řadě i vy :-). Děkuji za návštěvu :-)

 

Kristýna Nová

 

Letošním rokem jsem dokončila bakalářské studium na Západočeské universitě, fakultě designu a umění Ladislava Sutnara, oboru Užité fotografie u Vojtěcha Aubrechta a Štěpána Grygara. 

 

Ve své tvorbě ráda kombinuji různé techniky. Experimentuji především s fotografií analogovou i digitální.

 

Krom toho ráda pronikám i do jiných odvětví. Příkladem kresby, malby, grafiky.

 

Nacházení nových i stávajících možností mě baví. 

 

Vladimír Paleček

 

Nezaměnitelnost jeho tvorby spočívá ve struktuře a zpracování kovu - jako jediný v Evropě se zaměřil na vyvařování železa či nerezu elektrodou. Jeho sochy se gumovitě táhnou a pak ztuhnou v pevný kov.

 

Jedna socha tak vzniká i několik měsíců až rok. Know how spočívá v tom, že  materiál působením vysokých teplot postupně přibývá a tím vzniká originální hrubý povrch.

 

Přijďte si zkusit, jak se svařuje socha ze železa!

 

Jiří Petričák

 

Narodil jsem se 16. 2. 1992 v Sokolově. Úspěšně jsem absolvoval navazující magisterské studium na Západočeské Univerzitě v Plzni na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v oboru Grafický Design. Věnuji se různým podobám volného umění, grafickému designu a kresbě.

 

Automatické ilustrace jsem začal tvořit zhruba před půl rokem. Kontinuálně vytvářím náladové koláže v grafických editorech. Jsou inspirovány metafyzickou malbou, psychoanalýzou a automatickou kresbou. Vytvářím abstraktní obraz aktuálního stavu mysli a poté dostávám zpětnou vazbu. Tvorba digitální koláže je paralelou abstraktní malby a reflektuje současnost, její rychlost a pomíjivost. Ilustrace tvořím pouze v černé a bílé, aby výsledek byl neutrální. Pracuji s kontrasty a kompozicí tak, aby výsledek co nejautentičtěji zachytil mou aktuální náladu a myšlenky.

 

Kateřina Píchová

 

Vystudovala bakalářský titul dějin umění na UPOLu. Tvorbě se věnuje v amatérské rovině. Umění a samotná tvorba mi přináší vnitřní mír a vypořádání se s okolím, ale i sama se sebou.

 

Inspirací mi dokáže být cokoliv v mém okolí, zajímavá místa, lidé, v poslední době architektura. Stačí jít městem a zvednout hlavu a člověk vidí nádherná klenutá okna, zdobení, nebo věci, které normálně přehlídne protože si kouká pod nohy a myslí jen na svůj cíl. Neříkám, že toto je špatné, ale člověk potřebuje mít kolem sebe věci, které ho naplňují něčím hezkým, ale ono se stačí rozhlédnout a pořádně se dívat.

 

Blanka Piškulová

 

Jmenuji se Blanka Piškulová, před 4 lety jsem otevřela v Plzni obchod Kreativní svět na Koterovské 37. Je to takový můj splněný sen. Nejen,že prodávám zboží pro tvořivé lidi,ale zároveň vedu kurzy pro dospělé a děti.

 

Baví mě tvořit, nabíjí mě to. Má oblíbená technika je Scrapbooking - vyrábím fotoalba, deníky, diáře,  přáníčka, krabičky, visačky,ale nabráním se ani jiným výtvarným technikám např. malování na trika, zapichovaný patchwork. Můj obchod je velmi přátelský a osobitý.

 

Ilona Pospěchová

 

K tomuto koníčku jsem se dostala díky mojí fence Hope, se kterou chodíme na dlouhé procházky do lesa, kde trávíme i několik hodin denně, protože obě milujeme pobyt v přírodě. Les mne inspiroval, přinesl nápady a touhu zachytit moje pocity pomocí přírodních materiálů, uchovat vzpomínku a přenést radost z pobytu v přírodě do materiálu přímo v místě kde právě jsem. Začala jsem tedy s sebou nosit nůž na vyřezávání a přímo v lese začala tvořit z kůry, chorošů, mechu a zajímavých kusů dřeva, které jsem cestou našla. Vznikly moje první písmena a obrazce, které jsem pak v lese nainstalovala, jako pozdrav pro ty, kteří budou místem procházet později.

 

Před dvěma lety mi kamarádka doporučila dílny v Depu, kde je prostor přímo stvořený k tvorbě a jsou tu k dispozici rozmanité druhy dřeva i potřebné nástroje. Pomohla mi udělat první krok, protože jsem dlouho otálela a ostýchala se, zajistila mi tady celoroční členství. Za to jí mnohokrát děkuji, tenhle její dárek mi přinesl do života spoustu radosti. Začala jsem si hrát se dřevem a vyřezávat různé věci jako dárky, které pak přinesly radost i dalším lidem.

 

Kromě práce s masivem, mě oslovily i palety. Dá se z nich tvořit spoustu zajímavého nábytku, buď z celých palet nebo jen z jejích částí. Je to velice zajímavá práce, když starý vyřazený materiál zrecyklujete do nové neobyčejné a praktické věci.

 

Budu moc ráda, když Vás moje věci osloví, třeba i pohladí, nebo inspirují k Vaší vlastní tvorbě.

 

Naděžda Potůčková

 

Studovala na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni, Fakultě pedagogické, Západočeské univerzity, kde od r. 1984 léta pedagogicky působila jako odborná asistentka na Katedře výtvarné kultury ZČU, dále vyučovala na Střední odborné škole obchodu a designu v Plzni, nyní působí na ZUŠ Jagellonská v Plzni.

 

V roce 2006 získala ocenění za malířský soubor v Uměleckém centru Wijk aan Zee v Holandsku a v roce 2009 cenu za keramický objekt na Bienále v rumunském Aradu. Realizovala svá díla též v architektuře, je zastoupena ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Západočeského muzea v Plzni, sbírce města Kolína, sbírce města Tachova a v mnoha soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí. Kromě vlastní tvorby a pedagogické činnosti se věnuje organizování výstav kolegů a sochařských a keramických přehlídek.

 

Tamara Procházková

 

Šperky a módní doplňky inspirované příběhy, historií a vůněmi dálek Vintage, Ethno, Gypsy & Bohemian style. Technika ruční korálkové výšivky a křišťálové pryskyřice. Upřednostnění českých korálků/keramických komponentů a dalších co nejkvalitnějších dovozových materiálů. Důraz na kvalitu a řemelné zpracování.

 

V obchodě Kreativní svět, Koterovská 37, Plzeň se na Vás těší Tamara Procházková - Tamarchi - šité šperky, brože, čelenky...

 

Julius Radič

 

Ve světě amatérského divadla a scénického šermu jsem znám pod přezdívkou Ozzmen :-D . Jsem zakladatel Shš Rytíři Gwydyonu , poté mě cesta zavedla do Divadla a má dosavadní cesta se ubírala tímto směrem v Divadelním a šermířským spolkem Bastien. Malbou a výtvarným uměním jsem byl obklopen od dětství . Díky svému Otci, který maloval a byl umělecky  nadaný. Malby, náčrtky a kreslení s mými dětmi , to mě vždy bavilo.

 

Eva Roučka

 

Sochařka Eva Roučka se po 35ti letech ve Francii rozhodla vrátit se na rodnou půdu, V jejím statku v Břasích ´´Na Vranůvku´´ si můžete prohléhnout nejen zařízený keramiký a sochařský atelier a dozvědět se plno zajímavostí z bohatéhých technických znalostí Evy v nejrůznějších technikách, ale i prostornou galerii v k tomu účelu upravené stodole, která příležitostně slouží i jako grafická dílna nebo malířský atelier pro větší formáty.

 

Kamil Řezníček

 

Narodil se 14.3.1953 v Trutnově, později se jeho rodina přestěhovala do západočeského kraje, konkrétně do Kynšperka nad Ohří. Na střední škole v Plzni studoval elektrotechniku, poté absolvoval ČVUT v Praze, obor Jaderná energetika. Přestože ho jeho pracovní kariéra plně vytěžovala, neboť během ní vystřídal mnoho zodpovědných funkcí, našel si specifickou zálibu, které se věnuje již několik let – začal vytvářet sluneční hodiny. Při této práci tak mohl zúročit jak své technické myšlení, tak i estetické cítění zděděné po svém otci a vedle toho i zájem oddávat se pozorování dlouhodobě se opakujících přírodních procesů. Sám tuto zálibu charakterizuje slovy: „Vždy mě fascinoval princip, kdy něco funguje samo, zadarmo a hlavně úplně přesně.“

 

Sluneční hodiny K. Řezníčka navazují na klasický vzhled slunečních hodin 18. století, zůstávají informačně přesné a bohaté. Zároveň má jejich vzezření i ráz asociační – mají evokovat pohled na klenuté nebe, kde se pod vizuálně fascinujícím obrazem skrývá složitá matematika světa.

 

Radek Sedláček

 

Moje maminka byla učitelkou hudby a tatínek zámečník, který amatérsky maloval.. Podědil jsem vztah k obojímu. Již v mateřské školce si učitelky všimly, že mám něco navíc než jiné děti. Když jsme kreslili trávu, já dělal i kytičky, když brambory, vykresloval jsem klíčky. A tak mě rodiče dali do výtvarného kroužku při LŠU Klatovy.

 

Tam jsem se učil různé výtvarné techniky a v patnácti letech se cítil být umělcem. Rychle jsem však vystřízlivěl a pochopil, že jsem NEUMĚLEC. Jeden moudrý muž mi řekl, abych maloval všechno a pořád a jiný mi vysvětlil, že jestli chce být někdo umělcem, musí nejprve zvládat řemeslo.

 

A tak nedělám umění, nýbrž se učím řemeslu. Nejsem ani krajinář, ani portrétista, ale maluju všechno a pořád. Každý pokreslený papír nebo plátno je jen dalším krokem k výučnímu listu.

 

Veronika Sirová

 

Designérka a výtvarnice, která se narodila v roce 1983 v Praze a celé dětství prožila v milované vsi Lhota pod Džbánem, se zabývá převážně výrobou porcelánu a keramiky. Vytváří nejen velké objekty, ale i malé šperky, uměleckou a užitou keramiku. Do své volné tvorby řadí i kresby krajin a drobné kresby, které jí slouží jako cestovní deníky. Již čtrnáct let se věnuje tvoření s dětmi.

 

Po studiu na Střední uměleckoprůmyslové škole keramické v Bechyni (2003) současně studovala učitelství odborných výtvarných předmětů na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni (2003 - 2009) a v ateliéru Keramiky a porcelánu u doc. Pavla Knapka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2006 - 2012). Svůj umělecký záběr si rozšířila během stáže v Ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením MgA. Juraje Horvátha (2011). VŠUP v Praze absolvovala pod vedením MgA. Maxima Velčovského (2012).

 

Za velký přínos pro svou práci považuje stáž v Německu na Hochschule für Kunst und Design Halle u profesora Huberta Kittela (2009). Velmi si cenní uznání, kterého se jí a jejím porcelánovým figurkám dostalo výběrem na prestižní mezinárodní výstavní projekt Sonderschau Talente v Mnichově (2011).

 

Za mnohé vděčí hrnčířovi Jiřímu Duchkovi. Pro začátky její tvorby bylo klíčové seznámení se s panem keramikem Ivanem Hostašou.

 

Jan Stěhule

 

Jsem studentem SUPŠ a ZUŠ Zámeček ve třetím ročníku oboru Grafický design a média. O umění se zajímám v podstatě od dětství. Věnuji se hlavně digitální, ale i klasické malbě a kresbě. Dělám i krátké animované filmy, např. videoklip k písni Šrouby a matice od skupiny Mandrage nebo Příběh o Bílé paní, inspirovaný plzeňskou pověstí.

 

Na mém stánku můžete najít hlavně obrazy s tématikou her a filmů, dělané jak digitálně, tak i tradiční cestou. Mým snem je se stát profesionálním konceptuálním umělcem, vytvářet design právě pro hry či film, dělat animované filmy a proto se v této oblasti snažím stále zlepšovat. Ke své práci využívám hlavně programy Photoshop, Blender či Sketch Up.

 

Pro ručně malované či kreslené obrazy využívám většinou akvarelové barvy, fixy Copic nebo pastelky od Prisma Colors. Po dobu konání celé akce budu kreslit svůj nový kousek. Jestli tedy chcete vidět, jak takový obrázek vzniká, přijďte se podívat.

 

Jarmila Straková

 

Ke sbírání panenek a následně k jejich opravám jsem se dostala před necelými čtyřmi roky, když jsem hledala náhradu pro využití svého času za neplánovaně přerušenou práci keramika - amatéra. Panenky mne oslovily, prostřednictvím FB jsem se zkontaktovala s několika děvčaty, které se sbírání věnují, začala jsem panenky shánět a opravovat, a postupem času mne tato činnost doslova "pohltila" a stala se mým koníčkem číslo 1.

 

Zaměřuji se na RETRO panenky z různých materiálů, neoslovují mne porcelánky. Naučila jsem se opravit a vrátit "do života" panenky, které jejich původní majitelé už odsoudili k likvidaci. Dokážu si většinou poradit se starými celuloidovými, tortulonovými, plastovými i látkovými. Problém je jen s nedostatkem náhradních dílů, tyto panenky se už nevyrábí, proto sháním i hodně poškozené na náhradní díly. Většinou se to daří, zejména když pořádám výstavy, kde mi návštěvníci do nachystaného "Panenkového baby boxu" mohou své nepotřebné panenky či díly darovat. Já je pak využiji na další opravy. Mými pomůckami jsou nejen různé kleště, peány, smirkový papír, nůž, nůžky, elektrická bruska, ale také různé druhy tmelů, tekutý celuloid, lepidla apod. Nejdůležitějším "nástrojem ale pořád zůstávají moje ruce ...

 

Josef Surma

 

Nejstarším vystavujícím je osmaosmdesátiletý řezbář z Újezdu (část Plzně) Josef Surma, který doufá, že se třeba mezi návštěvníky najde někdo, komu by mohl své znalosti a svou práci předat.

 

Svůj dům, ve kterém žije spokojeně Josef Surma, má od sklepa až po půdu zaplněný celoživotními díly ze dřeva. Je mu už 88 let a stále tvoří s radostí a pečlivostí. Když vstupujete na dvorek jeho domku, nic zvláštního vás na první první pohled neupozorní na to, že po vstupu dovnitř bude každý milovník práce se dřevem naprosto uchvácen. Bytové doplňky, lampy, obrazové rámy, zrcadla, kříže, hodiny, teploměry, to vše rozkvétá originálními dřevěnými květy i složitou ornamentální tvorbou.

 

Tvoří od dětství, ale již 45 let s pilkou, kterou si sám vyráběl. Je si vědom, že je nejstarším řezbářem v kraji. Klíčem k dobrému řemeslu jsou nástroje. Řezbář musí mít vlastní, protože zapůjčení není reálné od nikoho z blízkého okolí. "Kdyby měl nějaký chasník zájem, může to tady vše okouknout a pořídit si postupně nějaký "vercajk", aby měl s čím dělat. Vše, co by si měl pořídit, u mě uvidí a vše mu ukážu", vysvětluje Josef Surma, hledající svého nástupce, kterého je schopný řemeslo naučit.

 

Stovky děl Josefa Surmy i jeho dílnu naleznete na adrese Klabavská 8, Plzeň-Újezd.

 

Tom Šolc

 

Narodil se 13. listopadu 1937 v Týně n./ Vltavou - na jedné ze "štací", kde se "Šolcova divadelní společnost" Marušky Šolcové a Františka Šolce - rodičů Tomášových a čtyř jeho sester (Hana, Jindra, Marie, Eva - všechny byly herečkami) - při svém trmácivém putování po českém venkově zastavila.

 

Má vysokoškolské vzdělání - JAMU - obor herectví /činohra/ na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (absolv. role - Truffaldino ve "Sluhovi dvou pánů" Carla Goldoniho). Na svém kontě má přes 100 rolí v českém i zahraničním repertoiru, např. Lord Babberley - "Charleyova teta", Vodník Michal - "Lucerna", Merkucio - "Romeo a Julie",... Nejvýznamnější "rolí" ze všech je však jeho otcovství - s herečkou Martou Šolcovou mají 2 děti - dceru Moniku a syna Petra.

 

Tom Šolc uspořádal mnoho výstav v ČR (Plzeň, Praha, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Tábor, Rokycany, Pardubice, České Budějovice, Týn nad Vltavou, Staré Splavy, Doksy, Železná Ruda, Hojsova Stráž, Domažlice, aj.) i v zahraničí (Curych, Vídeň, Bratislava, Berlín, Drážďany, Roverredo, Bellinzona, Köttzting). Tvorba autora je zastoupena ve sbírkách sběratelů ve 22 zemích světa! Například v Kanadě, USA, Austrálii, Anglii, Dánsku, Rakousku, Švýcarsku, i jinde... 

 

Dosáhl významných úspěchů lehké atletice (1957). Za hereckou i výtvarnou tvorbu získal Cenu Masarykovy akademie umění Praha za uměleckou tvůrčí činnost (1997).

 

Karolína Špendlová

 

Navštěvuji Sportovní gymnázium v Plzni a ZUŠ Jagellonská. V minulém roce jsem se zúčastnila soutěže KOMIKS IN od francouzské aliance a vyhrála v kategorii za výtvarný počin. Dále se věnuji hudbě a sportu, konkrétně ROPE SKIPPINGU (skákání přes švihadlo). Vždy když něco dělám, nechávám se ovládnout svými emocemi. Emoce se odráží i v mé tvorbě.

 

Václav Šváb

 

Fotografuji lidské sny i lidi takové, jací jsou. Obojí fotografie umí. Když počkám, až všichni usnou a vyjdou hvězdy a měsíc, odmění mě úžasná atmosféra pro focení. U portrétu, který takhle vyfotím, budete přemýšlet, jestli je to sen nebo objektiv opravdu viděl realitu. Nejlepší je přirozené světlo Slunce, Měsíce nebo třeba ohně. Někdy tohle světlo míchám se světlem umělým z fotografických záblesků. To je ale hodně studené, proto ho nechám projít barevným filtrem nebo použiji zlatý deštník.

 

Když fotím klasický portrét, soustředím se hlavně na osobnost, kterou fotím – fotografie by o ní měla něco říkat i když nepoužívá slova, ale obraz. Fotografuji industriální architekturu i přírodní krajinu. Focením ve staré opuštěné továrně vyjadřuji pustinu a zmar, který často naši civilizaci provází, ale i její velkou krásu, kterou bezpochyby má. Při focení krás přírody je rád spojuji s krásou lidského těla. Nafotil jsem spoustu reportáží z kulturních a uměleckých akcí.

 

Zájemci se mohou nechat vyfotografovat v ateliéru Na střeše, který je ve starém podkroví secesního domu v centru Plzně se střešní terasou s výhledem na plzeňské střechy. Do tohoto ateliéru s krásnou atmosférou zvu též všechny na Víkend otevřených ateliérů 2017!

 

Zuzana Uhlíková

 

Jsem soukromá fotografka a současně kurátorka pro americkou společnost Hitrecord. Věnuji se fotografování krajin, portrétů a tvorbě fotomontáží. Během Víkendu otevřených ateliérů bude v mém fotoateliéru možné navštívit výstavu mých fotografií a fotomontáží. Po celou dobu výstavy budu odpovídat na Vaše dotazy ohledně fotografování a techniky fotomontáží.

 

Marek Uhlíř

 

Tvorba Marka Uhlíře vychází z elementárních forem geometrické abstrakce, do kterých vkládá duchovní rozměr hledající v historii, přírodě a meditaci. V součastné době se věnuje studiu Starověkého Egypta.

 

Rok 2007 - První cena na studentském filmovém festivalu v kategorii animace ISFF Hollywood, USA ( International student film festival ).

 

Luboš Vetengl

 

Luboš Vetengl je kreslíř, malíř a grafik, který se zabývá především tématem smrti a pohřbívání. Jeho hřbitovy jsou posmrtnými městy. Ta jsou plná světla, meditace a ticha, které k těmto místům patří. Zároveň zde můžeme vnímat pocity šeré samoty, ale i velkého nadhledu. Je zde úzká souvislost se světem nás živých. Ať už urbanistickým řešením samotných hřbitovů, tak podobností s dělením společnosti podle víry, třídního postavení nebo dějem odehrávajícím se na hřbitově. Obrazy mají převážně černobílou škálu, která skvěle doplňuje tichou atmosféru těchto míst. Je fascinován opuštěnou krajinou, architekturou a geometrií. Zpracovává je formou experimentální kresby malba a grafiky, uplatňuje především černobílou nebo monochromní škálu.

 

V roce 2014 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Ak. mal. J. Lindovského obor grafika a kresba. Vystavuje od roku 2005 v rámci výstav v České republice a zahraničí.

 

Jaroslav Vogeltanz

 

Narodil jsem se v padesátých letech minulého tísiciletí v městě Domažlice. A žil v Holýšově až do svých 28 let, poté jsem se přestěhoval do Plzně. Fotografování jsem podědil od mého otce, který zaznamenával dění v obci a fotografoval hodně myslivost a přírodu. Začínal jsem s fotografováním kamarádů při pykání kuliček (to bývala taková hra) podobná dnešním tabletům.

 

Prvním větším fotografováním byly závody terénních motorek na Makovém vrchu v Holýšově. Po základní vojenské služně jsem nastoupil do plzeňského deníku Pravda a fotografoval v něm i přes různé názvy denníku a různá zřízení čtvrt století. Vždy jsem ve chvílích volna chodil do lesa a fotografoval přírodu, která pro mě zůstane chrámem. Tohle mně zůstalo dodnes, i když se fotografování díky digitální technice hodně zjednodušilo. Mé povídání (ale spíš diskuze) by měla být o fotografování přírody a v přírodě.

 

Lada Vosejpková

 

Šperky tvořím rozličné a nejraději z patinovaného stříbra. Nehladký a obvykle nelesklý povrch je pro mé šperky i větší objekty charakteristický. Vrstvením tenkých stříbrných plátků a drátků lze vytvořit velice zajímavý reliéf, který ještě zvýrazní závěrečné patinování a leštění vystupujících částí. Povrch šperku není jednotvárný a je zajímavý nejen hrou světel a stínů, ale také lákavý k dotýkání.

 

Kameny jsou velice často dominantou mých šperků. Drahokamy, polodrahokamy, i ty takzvaně obyčejné, jsou fascinující výtvory přírody. Stále mne inspiruje bohatost jejich tvarů, struktur a barev. Pracuji s kameny broušenými do faset i muglí, tromlovanými a také surovými. Krása je ukryta v každém z nich. Při navrhování myslím na jejich jedinečnost a snažím se ji svou prací ještě vyzdvihnout.

 

V posledních letech mne také velice zajímá spékané sklo, a tak se tento fascinující materiál objevuje i v mých špercích a interiérových objektech. Autorem fotografií je Eva Hajšmanová.

 

Jana Vrtělová

 

Po čtvrté neúspěšné zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze jsem zjistila, že ani vytrvalost nevyžehlí můj "špatný kádrový profil" a věnovala jsem se jako kulturní pracovnice výtvarnu pracovně i soukromě. Krátké období, kdy jsem se živila výhradně malováním, ukončila povodeň v Plzni. Po té jsem učila na základní umělecké škole a nyní vedu několik let Dámský výtvarný klub.

 

Maluji nejraději olejem, kreslím, a v rámci výuky nadaných inteligentních dam kromě malby a kresby pracuji i s keramikou, maluji na hedvábí, tvořím koláže a spoustu různých výtvarných technik. První výstavu jsem měla v roce 1982 v pamětní síni ve Starém Plzenci, druhou další rok na státním zámku Kozel a pak asi dalších dvacet v pravidelných intervalech do letošního roku po celé České republice a dvě v Německu.

 

Zuzana Zbořilová

 

Fotografka, architektka a pedagožka. Ve volné tvorbě se zabývá fotografováním portrétů, subjektivních dokumentů, zátiší převážně na téma domova a rodiny. Vyučuje fotografii na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni.

 

Je autorkou a realizátorkou v Plzni už několik let probíhajícího edukativního projektu Architektura do škol aneb Město letí.