Informace o umělcích

Václav Antoš

*1965,  nožir a umělecký kovář

Ve své dílně ková damascénskou ocel a vytváří z ní nejrůznejší nože. Pan Antoš Vás přivítá ve svém atliéru  VRTBO 139-Horní Bělá.

Libor Belfín

Na přelomu roku 2012-13 jsem se začal zabývat dřevořezbou. Zpočátku to byl můj koníček a od roku 2017 se tato činnost stala mým zaměstnáním. Jsem samouk a ke své práci používám pouze motorové pily a elektrické nářadí /brusky, vrtačky/. Nepoužívám dláta. Mojí hlavní náplní je výroba zvoniček, truhlíků, soch zvířat, figur, atd. Snažím se vytvářet sochy, které se budou podobat co nejvíce realitě. Jednou z disciplín řezáním mot. pilami je tzv. speedcarving /rychlořezba/. Většinou se řeže na předváděcích a soutěžních akcí. Cílem je vytvořit co nejhezčí sochu za určitý čas, například za hodinu.

Tvorba soch motorovými pilami je dost fyzicky náročná, ale přesto bych neměnil a zcela mě naplňuje. Sochy vyřezávám v mém bydlišti Výrov 5, Dolany u Klatov, nedaleko trasy Klatovy-Plzeň, kde Vás rád přivítám a ukážu své výrobky.

Jaroslava Belfínová

Vyrábím ručně řezané svíčky, korálkové šperky, pletu košíčky z pedigu a papíru.

Vždy mě bavila kreativní tvorba. Nejprve jsem začala plést z pedigu a papíru různé košíčky, misky, stínítka na lampu a lustry . Později jsem začala vyrábět korálkové náušnice, náhrdelníky, náramky a jiné šperky. Také vyrábím bylinková mýdla. Nyní objevuji kouzlo ručně řezaných svíček. Inspirací mi byl internet. Ráda Vám ukážu své výrobky ve svém bydlišti - Výrov 5, Dolany u Klatov.

Viola Benešová

Je výtvarnice a grafička,

kterou můžete potkat na kterémkoliv místě v České republice, kde na akcích prezentuje svoji práci. Vyrábí totiž LEDACOS VLASTNÍMA RUKAMA.

Možná jste ji zahlédli také v televizi ve Snídani S Novou nebo v pořadu Sama Doma. Jako modelářka a návrhářka obuvi má za sebou několik medailí na veletrzích spotřebního zboží. Vystavovala obrazy a šperky aj. v městech po celé republice. Zúčastnila se také společných výstav a salonů mimo jiné v pražské galerii Dox. Svoje výrobky a obrazy má po celém světě, v Japonsku, USA, Velké Britanii, v Německu, Lucembursku aj.

Pořádá také výtvarné a kreativní nebo zážitkové kurzy pro dospělé i děti. Věnuje se facepaitingu a interaktivnímu loutkovému divadlu.

Ve volném čase pracuje na zahradě, cestuje, řídí automobil a nebo malý motocykl. Je členkou komorního sboru En Arche.

V poslední době se zabývá psaním blogu s návody na téma scrapbooking a cartmaking a pracuje jako tester nových výtvarných materiálů. Připravuje také postupy na výrobu květinových ozdob aj.

Michaela Blechová

Fotografie Michaely Blechové vnímavě zachycují zajímavá místa v krajině západních Čech. Ve své tvorbě nezapomíná na sochařskou výzdobu fasád historických budov v Plzni a pomocí svého fotoaparátu mapuje významné kulturní události tohoto regionu.

Jejím oblíbeným uměleckých směrem, který ji ovlivňuje, je impresionismus, hra světel a stínů, nálad a barev ji inspiruje a určuje směr její tvorby.

Na svých fotografiích se vyjadřuje svým osobitým pohledem a smyslem pro kompozici. Pečlivě vybrané záběry mapují naši současnost i perly minulosti a u dokumentárních prací její tvůrčí invenci posiluje kulturní tradice západočeské metropole.

Setkávání a spolupráce s lidmi s podobnými názory sdruženými ve výtvarném spolku Totemart a společné výstavy jsou logickým vyústěním její činnosti, snahy o zdokonalení tvorby a prohloubení znalostí na poli výtvarného umění.

Milan Ďuriš

Může se zdát, že abstraktní umění je jen „neuspořádaná směs“ barevných čar a skvrn, která neříká vůbec nic.

Samozřejmě opak je pravdou a tvorba Milana Ďuriše to dokazuje. Dokonalost kompozice je důležitá v celkovém pojetí výtvarného díla, čímž se „neuspořádaná směs“ či chaos mění v řád, který danému dílu dodává individualitu.

Jeho obrazy jsou tvořeny s velkým citem pro kompozici a volbu barev, což jako architekt oceňuji, protože obrazy Milana Ďuriše dokáží být platným členem interiéru a harmonicky spolupůsobit jako celek.

Neméně zajímavá je tvorba na bázi UV barev, která je opravdovou lahůdkou při finální dekoraci a tvorbě interiéru. Hra světel, barev a nálad je skutečně fascinující.

Václav Fiala

Václav Fiala se přes dvacet let se věnuje umělecké tvorbě se zaměřením na veřejný prostor. Realizoval řadu sochařských prací ve velkém formátu ze dřeva, železa a kamene, především v Plzeňském kraji.

Své práce představil na výstavách doma i v zahraničí. Zúčastnil se více jak šedesáti mezinárodních sympozií, pobýval na tvůrčích pobytech v USA a v Austrálii. V roce 1997 představil své práce ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Ve stejném roce získal grant americké nadace Pollock-Krasner a vystavoval v newyorkském Socrates Sculpture Parku.

V letech 2004 a 2005 vystavoval na sochařské výstavě Sculpture by the Sea v Sydney, kde podvakrát získal hlavní cenu Sydney Sculpture Prize.

Pracuje s redukovanými geometrickými tvary a jeho práce je často inspirovaná architekturou. Ateliér Václava Fialy „Hangár F“ je umístěn v bývalé garáži pro 24 bojových vozidel pěchoty (BVP) v areálu zrušených kasáren v Klatovech.

Jana Forejtová

práce s keramikou a dřevem, Andělky, slaměné ozdoby, věnečky, originální brože, kapsičky, kolíčky, dekorační předměty

Jana Frolíková

Zabývám se kresbou, malbou, grafikou a různými kombinacemi těchto technik.  Ráda vás přivítám ve svém ateliéru.  Najdete ho ve  Šťáhlavech,  v ulici V Rokli 591.

Nachází se v prostorách bývalé hospůdky U Fandy, kterou 20 let provozoval můj manžel František. Je to místo,  které bylo vždy plné lidí a přátelských setkání.  Jste srdečně zváni.

Jiří Hammerbauer

Jmenuji se Jiří Hammerbauer, je mi 18 let a jsem studentem Gymnázia Plzeň, Mikulášské náměstí 23. Mezi moje zájmy patří tradiční kreslení, digitální kresba, focení, čtení knížek a sledování filmů.

Kreslení se věnuji odmala, ve školce jsem byl malý klučina, co pro kamarády kreslil draky, auta, superhrdiny a tak dále. V první třídě (2006) jsem začal docházet do Základní umělecké školy v ulici Karla Steinera v Plzni. Dnes je rok 2017 a již 11 let zde stále týden co týden kreslím, pod dohledem paní učitelky Alice Kopečkové, které děkuji za rozvinutí mého talentu. Jinak jsem nikdy neabsolvoval jakýkoliv umělecký kurz a zatím nestuduji na žádné umělecké škole, jsem tak trochu samouk. Ohledně kreslení jsem mnoho informací načetl z knih. V posledních letech čerpám rady a tipy převážně z internetu.

Od školky se mnoho věcí změnilo, ale ten malý kluk, co rád kreslil draky a další věci s fantasy tématikou, ve mně stále je. V současné době se nejvíce věnuji konceptuálnímu umění, zobrazování sci-fi a fantasy tvorů, lidí, světů a prostředí, ve kterém žijí a spoustě dalších věcí, které jsou s tím spojené. Inspiraci k těmto kresbám čerpám doslova na každém kroku. Při každé příležitosti mám s sebou alespoň malý skicák, tužku a tenký černý fix. Stačí se jen dobře dívat, mít hlavu otevřenou novým nápadům a trochu popustit uzdu fantazii. Nápady se jen hrnou a je jedno jestli zrovna jedu autobusem, nebo sedím v lavici a poslouchám výklad mého učitele matematiky. Spousta mých představ a nápadů zároveň pochází z čtení knih, sledování filmů, navštěvování rozmanitých míst, poslouchání hudby a výjevů ze snů.

Zatím nemám konkrétní představu o tom, jakou vysokou školu bych chtěl studovat po gymnáziu. Mám vyhlídnuté dvě školy, jejichž zaměření mě zajímá. Myslím, že studiem na jedné z nich bych byl dobře připraven pro budoucí povolání. Jedná se o Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, obor ilustrace nebo animovaná tvorba. Druhou možností je obor animované tvorby na FAMU. Zatím se přikláním k možnosti věnovat se oboru ilustrace a grafiky v Plzni, přesto mě stále více láká věnovat se studiu animace a tvorby animovaných filmů.

Umění se věnuji, protože mě jednoduše baví. Díky němu mohu ostatním ukázat jak je svět krásný, jak vidět každodenní věci s novou jiskrou v oku. 

Josef Haring

Narodil se 18. 8. 1952 v Praze. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk a výtvarná výchova (Jaroslav Dvořák). Pracoval v různých zaměstnáních, v posledních letech jako restaurátor. Roku 1978 spolu s Janem Sekalem, Andrejem Bělocvětovem a Františkem Kudláčem založil skupinu Žižkovská avantgarda. V roce 1998 přichází do Plzně, od roku 1999 je členem UVU plzeňské oblasti.

Zabývá se kresbou a malbou, ve své volné tvorbě uplatňuje konstruktivní principy, zejména ve figurálních kompozicích s geometrickou sítí, vytvořil i řadu děl ryze abstraktního charakteru. Vystavuje od sedmdesátých let, například v Pražském regresivním divadle (1973), na Výstavě na dvoře (s Janem Sekalem) v Praze (1982), v Divadle u hasičů v Praze (1997). V Plzni se představil na několika samostatných výstavách, např. v Galerii Jiřího Trnky (1999,2001,2008), Galerii Visioart na Roudné (2009), v Galerii Evropského domu (2011) a Domě Hudby (2011). Pravidelně se zúčastňuje členských výstav a akcí UVU plzeňské oblasti, naposledy v Písecké sladovně v Písku (2011), jeho díla byla vybrána na soutěžní přehlídku Mezinárodního bienále kresby Plzeň (2008 a 2010).

Ilona Horníčková

Jsem nadšená výtvarnice, která zbožňuje barvy, tvary, struktury, chutě, vůně a písmo! Mám ráda život a prožívám ho všemi smysly. Stále rozvíjím svoji citlivost a chci rozehrávat jemné struny smyslů skrze svoji tvorbu. Zajímám se o japonskou kaligrafii a strašně ráda sprejuju! Příští rok dokončuji magisterské studium grafického designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara.

V rámci Víkendu otevřených ateliéru si u mě budete moci vysprejovat pomocí rozprašovace s barevnými inkousty intiutivně vystříhané tvary. Lidská představivost je široká a určitě budete mile překvapeni, co nového uvidíte! Staré triko raději s sebou. Vhodné pro děti, dospělé i babičky a dědečky. Přijďtě si to společně užít a něco hezkého odnést! 

Zdeňka Hranáčová

Opustila město a pořídila si dům s nejkrásnějším výhledem na Klatovsku. Denně pobývá v krajině a ze svého okna pozoruje krvavé západy slunce. Zabývá se krajinomalbou s expresivně – symbolickým až meditativním přístupem. Kopcovitou krajinu Pošumaví jedenkrát za rok vymění za mořské pobřeží západního Nizozemí. Učí výtvarnou výchovu na gymnáziu v Klatovech.

Je členkou skupiny KT –ART a UVU. Občansky se angažuje ve spolku Komunita Čachrov.

Dana Impellizzeri

Paní Dana Impellizzeri si pro návštěvníky Víkendu otevřených ateliérů připravila předvádění výrobků ze stuhy a z korálků. Na místě bude také tvořivá dílna.

Místo, kde paní Danu Impellizzeri poslední zářijový víkend najdete je Dům historie Přešticka, Třebízského 24 v Přešticích

Michael Impellizzeri

Nevím, kdy jsem vzal poprvé pastelku do ruky, ale láska k pastelkám mě drží dodnes. Kreslím a maluji tužkou, rudkou, uhlem, akvarelovými pastelkami, olejovými pastely a akrylovými barvami.

Je mi 44 let, žiji se svojí rodinou v Přešticích a zde v krásných prostorách Cafe hotel Volf vystavím několik svých děl. Děti i dospělí si můžou v mém ateliéru nakreslit svojí komiksovou postavičku nebo zvířátko. Těším se na vás a pokud někdo z vás mluví italsky, rád si popovídám i v italštině.

Eliška Jedličková

Vystudovala jsem Ekonomickou fakultu v Plzni , kde jsem získala velmi dobrou průpravu v anglickém jazyce, kterou jsem využila při pobytu jako au-pair v Londýně a následně v Chicagu a L.A.

Potřeba pomáhat lidem mne přiměla po návratu z ciziny studovat lékařskou fakultu v Plzni

Čas rozdělený mezi práci a rodinu mne nakonec dohnal a dostavil se syndrom vyhoření. Toto období vedlo ke změně způsobu života. Práci jsem začala dělat na částečný úvazek a jeden večer jsem vyčlenila na kurzy keramiky, kde jsme příležitostně malovali. Znovu jsem objevila své pravé já, malování mne dobíjelo a já se začala zase radovat ze života.

Inspiraci nacházím často v přírodě nebo ztvárňuji nápady z meditace, ráda maluji suchým pastelem a akrylovými barvami.

Věra Karásková

V současné době aktivní seniorka a představuji veřejnosti ruční výrobu korálkových šperků a doplňků šitou i háčkovanou technikou.Každý můj výrobek je pro mne výzvou,mám radost,když se povede a udělá radost druhým.Jsem korálkový samouk ale se smyslem pro originalitu,jemnost a preciznost v této tvorbě.

Touto činností se zabývám třetí rok.Předtím jsem tvořila korálkové a háčkované ozdoby pro Mamma help Plzeň.To zřejmě odstartovalo moji tvůrčí činnost v korálkování i v  tomto seniorském věku. V Příloze zasílám několik ukázek mé výroby.

Barbora Kocmichová

Jmenuji se Bára Kocmichová a mnozí mne znají pod pseudonymem Catena.
Vystudovala jsem oděvnictví, poté archeologii a oba cykly ZUŠky. Kombinace těchto oborů se promítla i v mé tvorbě. Některé šperky jsou inspirované starověkými nálezy, jiné jsou liniově čisté a decentní

Upcyklaci PET-lahví a dalších plastových odpadů se věnuji již 9 let. Tento materiál dává velký prostor fantazii. Z PET-lahve lze vyrobit cokoliv, nejenom šperk, ale i doplňky do bytu. Šperky jsou lehounké, mají neomezenou životnost, jsou vhodné na každodenní nošení a příznivé pro alergiky. V rámci otevřených ateliérů si spolu můžeme vytvořit květinový šperk, který bez problému zvládnou i děti.
Catena Vám předvede snové šperky z úžasného materiálu- upcyklace PET lahví do něčeho krásného a nevšedního.

Marcela Kotěšovcová

Vystudovala jsem Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti.

Jsem návrhářka a modelářka dámských (občas i pánských) kožených kabelek a kabel.

Ve své tvorbě se snažím příliš nepodléhat módním trendům. Pracuji s prostorem a tvarem, teprve potom vybírám technologii, kterou chci určitého tvaru dosáhnout. Používám hovězinové, třísločiněné usně. Jednotlivé modely vyrábím většinou v malých sériích (10-20kusů), v některých případech se jedná o originály. Mé kabelky jsou intuitivní záležitostí. Láká mě na nich rozpor mezi jejich výtvarnou hodnotou a praktickým užitím. Snažím se, aby nebyly nudné, aby měly svůj rozpoznatelný styl a byly současné i nadčasové.

Martin Kukrál

V roce 2015 jsem poprvé uchopil tužku za účelem výtvarné tvorby, ale pravidelně kreslím pouze poslední rok. Mé výtvarné sklony zůstávaly mně i ostatním dlouho skryté, takže jsem nikdy nenavštěvoval žádné umělecké kroužky, ani lekce. Nezbývalo mi tedy, než začít experimentovat v praxi a učit se zkoušením rozličných stylů.

Momentálně se nejvíce věnuji designu tetování a nefigurativní tvorbě. Akt vnášení pigmentů pod kůži jsem vždy obdivoval, a rád bych se sám jednoho dne naučil tetovacímu řemeslu. Poslední dobou však čím dál častěji tvořím nefigurativní kresby, kde se snažím vytvořit esteticky příjemný vjem ze zdánlivě chaotické kakofonie linek, teček a čar. Tato díla rád tvořím spontánně, bez plánu a vize. S oblibou je nechávám žít vlastním životem, aniž bych na ně nuceně promítal své vědomí.

Vasil Kulik

Vasil Kulik je již 50 let domestikovaný plzeňák pocházející z malé vesničky Polevsko ležící na úpatí Lužických hor. Zájem o výtvarné umění projevoval již v útlém mládí, ale jeho tvorba se nesetkala s očekávanou odezvou a to ho dokonale otrávilo, takže se tvořivé práci věnoval jen příležitostně především pro vlastní potěšení.

Jeho zájem se soustředil na fotografování tehdy ještě analogové s laborováním ve fotokomoře, ale později i na digitální fotografii nabízející nekonečnou škálu možností zpracování i pro naprosté laiky. Vytváření drobných keramik a především dřevěných plastik se stalo významným doplňkem fotografování a později i převládlo, když se do nahromaděných zásov dřeva s chutí pustil červotoč. Nyní v penzijním věku se snaží dohánět, co zmeškal. Zda je jeho snaha něco platná, to ať posoudí návštěvníci expozice.

Tomáš Kůs

Nezávislý publicista a literát (esej, fejeton, recenze, odborná studie + beletrie). Člen svazu výtvarných kritiků a teoretiků, aktívní záloha ČA. Promotor mezinárodních kulturních akcí ( cca. 60 realizovaných projektů za posledních 10 let samostatně i ve spolupráci s MK ČR a se zahraničními subjekty - zejm. A, D, I, F).

Grafik – zejm. suchá jehla a mezzotinta + experimentální digitální grafika
Sochař – zejm. svařovaná železná socha + skulptívní a asamblované práce v různých materiálech
Malíř – zejm. neabstraktní symbolizující malba akrylem a temperou od miniatur po střední formáty

Jaroslava Lišková Mašková

Jmenuji se Jarka a výrobě šperků se věnuji osmým rokem. Jsem nekonečný návštěvník všemožných kurzů a workshopů, mimo jiné jsem studovala Design kovu a šperku na UUD v Plzni. Miluji barvy a nápaditost a moc mě baví vymýšlet a vyrábět šperk přímo na míru k oblečení a doplňkům majitelky. 

Ráda recykluji netradiční materiály jako použité pet lahve, kapsle od kávy a další věci, které již neplní svůj původní účel. Miluji ten proces jejich přeměny v originální šperk. Co se týče základního kovového materiálu, na vše používám hypoalergenní chirurgickou ocel, kterou mohou nosit i alergici. Myslím, že šperk nemusí být jen o zlatě a drahých kamenech. Měl by doplňovat svého nositele a ne z něj dělat někoho jiného. 

A stejně tak jako my každý jsme originál, i naše doplňky by měly být originální. To je mým mottem, a proto tak ráda dělám nové a nové věci. Neprodávám tedy jen šperky, ale tvořím Váš styl.

Foto: Nikola Bruncová

Zuzana Lomičková

Jsem ráda, že i letos mohu prezentovat svoji tvorbu na Víkendu otevřených ateliérů. Jsem absolventka Katedry výtvarné kultury Západočeské univerzity v Plzni. Oblast mých zájmů zahrnuje film, literaturu, cizí jazyky, cestování i sport, stále jim však vévodí malba, kresba a jejich kombinace, ať již vzájemná, nebo i s jinými výtvarnými technikami.

Pro svá díla ráda využívám i větší formáty, které skýtají více prostoru pro jednotlivé linie sdělení, a akrylové barvy, jejichž typickou skladbou zvýrazňuje zamýšlené pojetí tématu, které od hloubavého rozjímání a šepotu někdy vystupňuje téměř k výkřiku.

Témata, v nichž přecházím od figurálních kompozic přes výhledy do měst, ulic a krajin po abstraktnější, až snově mystické barevné kompozice, často vychází z reálné situace, ale tu již uchopím po svém a dále ji rozvíjím, čímž na ni umožňuji nahlížet v různých kontextech. V letošním roce budu vystavovat v Sauně nad Zimákem (Třebízského 12, Plzeň)

Jan Mácha

Jeho zájem o výtvarné umění se začal rozvíjet v dětství a byl podporován pedagogy již na základní škole. Ve věku 14 let ovládal realistickou kresbu a jeho zaujetí pro výtvarné umění se projevilo i po vyučení v oboru modelář ve Škodových závodech v Plzni. V tomto období postupně získával vztah k výtvarnému řemeslu a začal se jako samouk věnovat sochařství. Mezi oblíbené materiály pro výrobu plastik volil dřevo a pískovec, kterým dokázal vdechnout život a nové rozměry.

Od původní tvorby realistické přešel postupně k expresivní, kde mohl více vyjádřit podstatu věcí a vztah k přírodním materiálům. To se týká i jeho pojetí kresby a malby, kde se časem z přípravných monochromatických prací pro trojrozměrné plastiky staly obrazy s osobitým autorovým vyjádřením a poetikou.

Autor měl po roce 1989 možnost spolupracovat, rozvíjet své zkušenosti a vystavovat s výtvarníky z Čech a Bavorska.

Berenika Maněnová

Kreslím, maluji a fotím vše, co působí na mé emoce. Kreslím, protože mám potřebu se vyjadřovat skrze pohyb rukou a barvy a fotím zejména přírodu a vše co mě oslovuje. Baví mě fotografie upravovat a hrát si tak s možnostmi, které dnešní technologie přinášejí..

Ve výstavní místnosti Knihkupectví Štěstíčko aktualizuji každý rok výstavu svých děl před Víkendem otevřených ateliérů, aby návštěvníci měli možnost zažít něco nového. Pokaždé také připravuji nové originální ručně kreslené omalovánky pro ty návštěvníky, kteří se chtějí posadit a užít si chvíli Tvorby pro každého. Při vykreslování omalovánek je možné zažít uvolnění v dětské hravosti. Zastavit rychlý běh světa při činnosti, ve které není možné udělat chybu, protože u omalovánek neexistuje žádný předpis, jak mají vypadat a být sami se sebou a pro sebe, zažít plynutí, klid a harmonii.

To je důvod, proč se do akce Víkend otevřených ateliérů zapojuji. Ráda se setkávám s lidmi a ráda si s nimi povídám a ráda přináším do jejich životů klid a pohodu :-)

Eva Melšová

Členka skupiny plzeňských výtvarníků SAPRISTI. Ateliér má na romantickém místě, v Dřevěné ulicí 5, pár kroků z náměstí Republiky, v přístavku s pavlačí. Je přístupný i ze dvora restaurace U Salzmannů.

Barbora Mládová

Jsem student SOŠOUUAD Nerudovka ve třetím ročníku, obor Multimediální tvorba. Žila jsem v umění od dětství, především kvůli mým rodičům, jenž jsou divadelníci. Zajímám a zabývám se hlavně digitální tvorbou, především design postav a jejich charakteru.  Dále vytvářím příběhy různého žánru, nejčastěji fantasy, psycho a horor. Tyto příběhy následně používám jako námět pro tvorbu počítačových her. Také tvořím animované klipy a dřevěné loutky. Především ráda zkouším nové a zábavné věci, které mě můžou posunout dále dopředu.

Na mém stánku můžete nalézt zejména digitální tvorbu, jako design postav, pozadí a karty, které jsou na podobné bázi jako tarotové karty. Také kolekci samolepek, které budou na tématu počítačových i mobilních her.

Klára Moulisová

Jsem drátenice, šperkařka, kutilka a hlavně úplný blázen. Tvořím, protože mě to baví a hlavně nevydržím nic nedělat, stále něco vyrábím. Mojí největší láskou jsou dráty, kameny a ozubená kolečka.

Ráda experimentuji s různými technikami, ale vždy se vracím k dráteničině, abych ukázala, že to je překrásné řemeslo a ne jenom motání pro hobby.  Drátuji už odmalinka, okoukala jsem to od své maminky, která také drátovala, ale krom těchto základů jsem většinou samouk.

Ve své tvorbě hledám inspiraci v různých světech sci-fi a fantasy.  Ale nejvíce mě teď baví steampunk a postapo. 

Jaroslav Nosek

Děkuji vám za návštěvu a zájem o mé fotky! Jmenuji se Jaroslav Nosek a mám k těmto obdivuhodným strojům, které umí plout vzduchem neseny neviditelnými silami, téměř milenecký vztah. Naučil jsem se ovládat podobné létače až ve zralém věku. Začátky s rogalem, klouzavým padákem a okolo 60-ky malé motorové plošníky. Je to činnost krásná, leč nelevná a podmíněná zachovalým zdravím. Když jsem "vyvezl" všechny rodinné příslušníky, kamarády a přišel důchodový věk, rozloučili jsme se. Teď už létám jen občas a s "doprovodem". Po skončení aktivní éry tyhle krasavce alespoň fotím pokud možno v "intimních" situacích.

Na mých snímcích uvidíte např. B1b, C 17 Galaxy, F16 Fighting Falcon, An 225 Mrija, Boeing 747 Korean, B 747 cargo, A 380, Kokpit Airbus 380. Víte, který z nich se pyšní hmotností okolo 500 tun, nebo který je schopný tankování za letu a tak s neomezeným doletem?

Máte-li zájem o některou fotku ať už vytištěnou na podložce, nebo v elektronické podobě, poznamenejte prosím svůj požadavek do návštěvní knížky, nebo mně kontaktujte na e-mailové adrese litice @volny.cz

Liběna Nováková

Plzeňská výtvarnice, od roku 2011 působí také v Praze. Zabývá se abstraktní, ale i klasickou malbou a ilustrací.

V současnosti pracuje za ZŠ v Praze jako učitelka výtvarné výchovy. 

Vystavuje občasně, na skupinových i samostatných výstavách.

Jarka Papežová

Zpočátku bylo malování pouze jejím koníčkem, před deseti lety se mu ale začala věnovat profesionálně. Své výtvarné cítění využívá i prakticky, a to ve spolupráci se svým manželem Janem. Navrhují spolu zahrady a zanechávají tak úžasné stopy v krajině. Její nejoblíbenější technikou je akvarel, protože jí umožňuje zachytit pomíjivé okamžiky krásy a emocí. Slovo zachytit či zdokumentovat je pro ni stěžejní… Zachycuje stopy času, nálady, mizející náhrobky i stará řemesla a propojuje tím dnešek s minulostí.

Vážení a milí!
přijďte se na mně podívat tentokrát do Café a hotelu Volf v Přešticích! kde budou  k vidění nejen akvarely lehoučké jako pírko či plátna plné květin a vůní. Moje malířské náčiní opět volně k dispozici.  Pro děti omalovánky, a další barevná překvapení. Komentované prohlídky vždy v celou hodinu, v 17 hodin začíná workshop akvarelu.
Těším se na vás
Jarka Papežová

Foto Tomáš Vachuda, text Petra Johanson

Blanka Piškulová

Jmenuji se Blanka Piškulová, před 5 lety jsem otevřela v Plzni obchod Kreativní svět na Koterovské 37. Je to takový můj splněný sen. Nejen,že prodávám zboží pro tvořivé lidi,ale zároveň vedu kurzy pro dospělé a děti.

Baví mě tvořit, nabíjí mě to. Má oblíbená technika je Scrapbooking - vyrábím fotoalba, deníky, diáře,  přáníčka, krabičky, visačky,ale nabráním se ani jiným výtvarným technikám např. malování na trika, zapichovaný patchwork. Můj obchod je velmi přátelský a osobitý.

Naděžda Potůčková

Studovala na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni, Fakultě pedagogické, Západočeské univerzity, kde od r. 1984 léta pedagogicky působila jako odborná asistentka na Katedře výtvarné kultury ZČU, dále vyučovala na Střední odborné škole obchodu a designu v Plzni, nyní působí na ZUŠ Jagellonská v Plzni.

V roce 2006 získala ocenění za malířský soubor v Uměleckém centru Wijk aan Zee v Holandsku a v roce 2009 cenu za keramický objekt na Bienále v rumunském Aradu. Realizovala svá díla též v architektuře, je zastoupena ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Západočeského muzea v Plzni, sbírce města Kolína, sbírce města Tachova a v mnoha soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí. Kromě vlastní tvorby a pedagogické činnosti se věnuje organizování výstav kolegů a sochařských a keramických přehlídek.

Tamara Procházková

- šité šperky, brože, čelenky...

Šperky a módní doplňky inspirované příběhy, historií a vůněmi dálek Vintage, Ethno, Gypsy & Bohemian style Technika ruční korálkové výšivky a křišťálové pryskyřice Upřednostnění českých korálků/keramických komponentů a dalších co nejkvalitnějších dovozových materiálů Důraz na kvalitu a řemelné zpracování.

Stanislava Ptáčková

Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu oděvní v Praze.

Tvoření mě provází celý život. Začínala jsem vyšíváním, pletením, šitím na stroji ale i paličkováním. Zajímají mě hlavně tradiční techniky ručního tvoření, jako třeba síťování, tenerifa, tkaní na rámu, práce s kůží, pletení košíků z proutí i z pediku, drátkování…

Ke keramice mě přivedly děti. Chtěly chodit na kroužek keramiky a tak jsme chodili společně. Nová technika, nové znalosti, nové objevování, nové možnosti, které můžete realizovat jen pomocí hlíny.

A jak je člověk stále nespokojen s tím co má, tak i já jsem chtěla tvořit nejen z plátu, ale také vyzkoušet něco nového a tím bylo točení na kruhu. Přesto, že se keramice intenzivně věnuji již 10 let stále jsem nadšená, když zasednu ke kruhu a mohu sledovat, jak se z kusu hlíny začne stávat hlaďoučký kopeček, pak hora, z hory udělám sopku, a pak třeba vytvaruji misku. Spirála, která se vytváří na dně každého výrobku mě přímo fascinuje.

Michael Rada

Jsem otcem projektu systémové prevence vzniku odpadu – INDUSTRIAL UPCYCLING, který se stal základem PRŮMYSLU 5.0. Mým cílem je VYTVOŘIT SVĚT BEZ ODPADŮ A PLÝTVÁNÍ a mou cestou je nacházení možností druhotného zužitkování přebytků výroby a prevence plýtvání

Prostory, které nabízím k návštěvě, diskuzi a možnosti tvorby jsou celé vystavěny právě z přebytků průmyslové výroby, každý kus (s   výjimkou mé židle) prošel mýma rukama a každý jednotlivý má svůj příběh. Jste proto zváni nejen shlédnout a vyslechnout tyto příběhy, ale i sami začít psát nový.

P.S. kromě prevence vzniku odpadu a plýtvání jsem i zakladatelem hnutí E-MOTION, čisté osobní mobility, takže ve stejných prostorách uvidíte i stroje, které jsou pro některé budoucnost, pro mne však každodenní přítomnost s více než 20.000 najetými kilometry.

Julius Radič

Ve světě amatérského divadla a scénického šermu jsem znám pod přezdívkou Ozzmen :-D . Jsem zakladatel Shš Rytíři Gwydyonu , poté mě cesta zavedla do Divadla a má dosavadní cesta se ubírala tímto směrem v Divadelním a šermířským spolkem Bastien. Malbou a výtvarným uměním jsem byl obklopen od dětství . Díky svému Otci, který maloval a byl umělecky  nadaný. Malby, náčrtky a kreslení s mými dětmi , to mě vždy bavilo.

Eva Roučka

Sochařka Eva Roučka se po 35ti letech ve Francii rozhodla vrátit se na rodnou půdu, V jejím statku v Břasích "Na Vranůvku´´ si můžete prohléhnout nejen zařízený keramiký a sochařský atelier a dozvědět se plno zajímavostí z bohatéhých technických znalostí Evy v nejrůznějších technikách, ale i prostornou galerii v k tomu účelu upravené stodole, která příležitostně slouží i jako grafická dílna nebo malířský atelier pro větší formáty.

Václav Sika

Narozen 19. dubna 1955 v Domažlicích. Od roku 1993 je členem Unie výtvarných umělců Plzeň a později Klubu konkretistů. Věnuje se malbě, kresbě, počítačové grafice, tvorbě objektů, ilustraci. V roce 2015 vydal životopisnou knihu Vzpomínky. Výtvarný názor vyjadřuje prostřednictvím ornamentálních obrazových cyklů, ale také soubory objektů i reliéfů, věnovaných geometrické abstrakci. Ve svých asamblážích využívá různé dřevěné segmenty, také dřevěné korálky a vinuté perle.

Souběžně se zabývá hyperrealistickou malbou. V poslední době zpracoval cyklus obrazů v jednotném formátu 100 x 120 cm v celkovém počtu devadesát kusů. Tématicky se jedná o portréty přátel i významných Chodů a Chodek, dále vytvořil přírodní detaily z České republiky, ale také soubor krajin z francouzské Provence. Následoval i cyklus Mí broučci.

Od roku 1990 uspořádal více než padesát samostatných výstav v České republice, SRN, Holandsku, Japonsku a USA. Podílel se takéna přibližně padesáti společných výstavách v Rakousku, SRN, ČR.

Jan Stěhule

Jsem studentem SUPŠ a ZUŠ Zámeček ve čtvrtém ročníku oboru Grafický design a média. O umění se zajímám v podstatě od dětství. Věnuji se hlavně digitální, ale i klasické malbě a kresbě. Dělám i krátké animované filmy, např. videoklip k písni Šrouby a matice od skupiny Mandrage nebo Příběh o Bílé paní  inspirovaný plzeňskou pověstí. V současné době pracuji na novém, tentokrát animovaném videoklipu. 

Na mém stánku můžete najít obrazy dělané jak digitální cestou, tak tradičními technikami jako je např. olejomalba. Věnuji se často krajinomalbě či figurálním motivům. Snažím se nacházet různé přístupy k těmto tématům, což obsahuje i experimenty s volbou technik a materiálů. Někdy se snažím klasické techniky propojovat s digitálními.

Rád vás uvítám u svého stánku. Můžeme si promluvit o vystavených obrazech, technikách, výstavách nebo klidně o všem, co vás bude zajímat.

Jarmila Straková

Ke sbírání panenek a následně k jejich opravám jsem se dostala před necelými pěti lety, když jsem hledala náhradu pro využití svého času za neplánovaně přerušenou práci keramika - amatéra. Panenky mne oslovily, prostřednictvím FB jsem se zkontaktovala s několika děvčaty, které se sbírání věnují, začala jsem panenky shánět a opravovat, a postupem času mne tato činnost doslova "pohltila" a stala se mým koníčkem číslo 1.

Zaměřuji se na RETRO panenky z různých materiálů, neoslovují mne porcelánky. Naučila jsem se opravit a vrátit "do života" panenky, které jejich původní majitelé už odsoudili k likvidaci. Dokážu si většinou poradit se starými celuloidovými, tortulonovými, plastovými i látkovými. Problém je jen s nedostatkem náhradních dílů, tyto panenky se už nevyrábí, proto sháním i hodně poškozené na náhradní díly. Většinou se to daří, zejména když pořádám výstavy, kde mi návštěvníci do nachystaného "Panenkového baby boxu" mohou své nepotřebné panenky či díly darovat. Já je pak využiji na další opravy. Mými pomůckami jsou nejen různé kleště, peány, smirkový papír, nůž, nůžky, elektrická bruska, ale také různé druhy tmelů, tekutý celuloid, lepidla apod. Nejdůležitějším "nástrojem ale pořád zůstávají moje ruce ...

Ivana Stratilová

motto: „ Máte nějaký odpad? Pověsím si ho na ucho.“

Věnuji se výrobě šperků z materiálů, které již svou funkci splnily. Jedná se převážně o náušnice z PET lahví a z papíru do sběru.

Z těchto materiálů vyrábím i polotovary na dílničky. Cílem je, aby si každý mohl vyzkoušet, jak může být materiál, se kterým se setkává každý den a vyhazuje ho do koše ještě k něčemu prospěšný.

Dále se věnuji výrobě krčenek. Jedná se o projekt, který se snaží proměnit praktický reklamní nosič visaček a klíčů na šmrncovní doplněk se kterým se Váš pracovní den stane výjimečným.

Klára Supíková

Je mi dvacet let, jsem studentka oboru Všeobecná sestra na ZČU v Plzni. Umění je pro mě způsobem sebevyjádření, naplňuje mě radostí a spokojeností.

„V lásce a umění se nedá opisovat, každý se musí vyjádřit po svém.“ - Romain Rolland. Těžištěm mé tvorby je kresba lidské tváře. V tváři je vepsané vše, stačí se pozorně zadívat, proto je tak inspirující a fascinující. Piha, vráska u očí, ďolíček ve tváři, světýlka v očích, to vše zpívá ódu na krásu lidství!

Mou oblíbenou technikou je tužkokresba. Baví mě její smysl pro detail. Naopak uhel snadno vyjádří hloubku a přímo vybízí k práci se světlem. Občas sáhnu po akvarelkách, to když zatoužím dodat světu barvy. Olejovky, technika všech velkých mistrů. Skláním se před nimi a věčně chodím po světě umazaná od umtonek s terpentýnovým parfémem. Mým pudrem je prach z rozlámaných uhlů. Chodím se skicákem a fotím očima. Lépe mě představí mé kresby. Snad si k vám najdou cestu.

Josef Surma

Nejstarším vystavujícím je devětaosmdesátiletý řezbář z Újezdu (část Plzně) Josef Surma, který doufá, že se třeba mezi návštěvníky najde někdo, komu by mohl své znalosti a svou práci předat.

Svůj dům, ve kterém žije spokojeně Josef Surma, má od sklepa až po půdu zaplněný celoživotními díly ze dřeva. Je mu už 88 let a stále tvoří s radostí a pečlivostí. Když vstupujete na dvorek jeho domku, nic zvláštního vás na první první pohled neupozorní na to, že po vstupu dovnitř bude každý milovník práce se dřevem naprosto uchvácen. Bytové doplňky, lampy, obrazové rámy, zrcadla, kříže, hodiny, teploměry, to vše rozkvétá originálními dřevěnými květy i složitou ornamentální tvorbou.

Tvoří od dětství, ale již 45 let s pilkou, kterou si sám vyráběl. Je si vědom, že je nejstarším řezbářem v kraji. Klíčem k dobrému řemeslu jsou nástroje. Řezbář musí mít vlastní, protože zapůjčení není reálné od nikoho z blízkého okolí. "Kdyby měl nějaký chasník zájem, může to tady vše okouknout a pořídit si postupně nějaký "vercajk", aby měl s čím dělat. Vše, co by si měl pořídit, u mě uvidí a vše mu ukážu", vysvětluje Josef Surma, hledající svého nástupce, kterého je schopný řemeslo naučit.

Stovky děl Josefa Surmy i jeho dílnu naleznete na adrese Klabavská 8, Plzeň-Újezd.

Jiří Špinka

Jmenuji se Jiří Špinka. Narodil jsem se roku 1944 v Plzni. Jsem členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti, Asociace medailérů ČR a Asociace restaurátorů.

Obor umělecké činnosti: dřevěné kinetické /pohyblivé/ plastiky poháněné celodřevěným strojem hodinového charakteru a jiné dřevěné reliéfy, medaile, grafika, restaurování.

Necelých 10 let jsem pracoval v restaurátorském ateliéru památkové péče v Pardubicích. Poté 42 let v restaurátorském ateliéru Západočeského muzea v Plzni, zde pracuji dodnes.

Výstavy : kolektivní- Česká republika, Německo, Anglie, Bulharsko , Belgie
samostatné: po ČR a tříletá výstava na zámku Červený Hrádek v Jirkově.
Výtvarné realizace: Kašperské Hory, Červený Hrádek, Velhartice a reliéfní výzdoba dvou zvonůve Chválenickém kostele, dvou zvonů na katedrále v Plzni a v kapli v Hradišti.

Václav Šváb

Fotografuji lidské sny i lidi takové, jací jsou. Obojí fotografie umí. Když počkám, až všichni usnou a vyjdou hvězdy a měsíc, odmění mě úžasná atmosféra pro focení. U portrétu, který takhle vyfotím, budete přemýšlet, jestli je to sen nebo objektiv opravdu viděl realitu. Nejlepší je přirozené světlo Slunce, Měsíce nebo třeba ohně. Někdy tohle světlo míchám se světlem umělým z fotografických záblesků. To je ale hodně studené, proto ho nechám projít barevným filtrem nebo použiji zlatý deštník.

Když fotím klasický portrét, soustředím se hlavně na osobnost, kterou fotím – fotografie by o ní měla něco říkat i když nepoužívá slova, ale obraz. Fotografuji industriální architekturu i přírodní krajinu. Focením ve staré opuštěné továrně vyjadřuji pustinu a zmar, který často naši civilizaci provází, ale i její velkou krásu, kterou bezpochyby má. Při focení krás přírody je rád spojuji s krásou lidského těla. Nafotil jsem spoustu reportáží z kulturních a uměleckých akcí.

Zájemci se mohou nechat vyfotografovat v ateliéru Na střeše, který je ve starém podkroví secesního domu v centru Plzně se střešní terasou s výhledem na plzeňské střechy. Do tohoto ateliéru s krásnou atmosférou zvu též všechny na Víkend otevřených ateliérů 2018!

Doris Tesárková Oplová

Říká se, že lidé se dělí na dvě skupiny – ti, kteří žijí na jednom místě a ti, kteří jen procházejí. Jsem v té druhé, menšinové skupince. Tak zvaných „návštěvníků“.

Narodila jsem se v Plzni (1986), ale města, ve kterých jsem prožila alespoň část života, jsou Praha, Beroun, Karlovy Vary, trochu i Uherské Hradiště a Most. V šestnácti letech jsem se s naivitou vydala do Prahy studovat Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově náměstí. Škola mě sice naučila řemeslo, naproti tomu Praha mě naučila být soběstačným člověkem. Dnes bydlím se svým manželem Romanem v Plzni … odříkaného chleba největší krajíc.

Mou hlavní pracovní náplní je malba obrazů na zakázku. To znamená, že plním přání těm, kteří zatím na trhu nenašli to, co ve svých představách doposud hledali. Samozřejmě si také maluji obrazy „do šuplíčku“ pro sebe. Anebo snad ze sebe? Mým největším snem je, aby lidé u mých obrazů mohli přemýšlet o sobě samých.

Marek Uhlíř

Tvorba Marka Uhlíře vychází z elementárních forem geometrické abstrakce, do kterých vkládá duchovní rozměr hledající v historii, přírodě a meditaci. V součastné době se věnuje studiu Starověkého Egypta.

Rok 2007 - První cena na studentském filmovém festivalu v kategorii animace ISFF Hollywood, USA (International student film festival).

Marie Vechová

V tvorbě Marie Vechové lze v celoživotní samostatné výtvarné tvorbě rozeznat několik období. Výtvarným školením prošla na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Plzni, a však další cestu si vytvářela zcela samostatně a osobitě.

V současné době autorka vyjadřuje tvorbu v technice voskované batiky, v nichž v přeneseném slova smyslu zviditelňuje pocity z nabytých zkušeností ve svém životním ději a přetváří je v kompozice výpovědí o současném světě.

Autorka se zúčastnila mnoha workshopů se zaměřením na malbu, grafiku, keramiku, a to nejen u nás, ale také v zahraničí. Připravila řadu oděvních přehlídek prací svých žáků, se studenty se účastnila mnoha soutěží a výstav.

Marii Vetchovou o Víkendu otevřených ateliérů nejdete v galerii THAMBOS na Doubravce.

Luboš Vetengl

Luboš Vetengl je kreslíř, malíř a grafik, který se zabývá především tématem smrti a pohřbívání. Jeho hřbitovy jsou posmrtnými městy. Ta jsou plná světla, meditace a ticha, které k těmto místům patří. Zároveň zde můžeme vnímat pocity šeré samoty, ale i velkého nadhledu. Je zde úzká souvislost se světem nás živých. Ať už urbanistickým řešením samotných hřbitovů, tak podobností s dělením společnosti podle víry, třídního postavení nebo dějem odehrávajícím se na hřbitově. Obrazy mají převážně černobílou škálu, která skvěle doplňuje tichou atmosféru těchto míst. Je fascinován opuštěnou krajinou, architekturou a geometrií. Zpracovává je formou experimentální kresby malba a grafiky, uplatňuje především černobílou nebo monochromní škálu.

V roce 2014 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Ak. mal. J. Lindovského obor grafika a kresba. Vystavuje od roku 2005 v rámci výstav v České republice a zahraničí.

Hana a Miloš Vetenglovi

Hana a Miloš Vetenglovi jsou tvůrci elegantních šperků ze skla a chirurgické oceli. Společně pracují ve svém atelieru a jejich tvorba šperků a dalších interiérových a exteriérových doplňků se často doplňuje a prolíná. Jejich šperky jsou k vidění ve vybraných galerii v České republice a v zahraničí. Rovněž společně pořádají přehlídky šperků.

Hana Vetenglová
Od roku 2000 se plně věnuje tvorbě autorských skleněných šperků. Pro svou tvorbu používá moderní sklářskou technologii zvanou fusing. Její práce oplývá pestrou barevností a velkou kreativitou.

Miloš Vetengl
Od roku 1998 tvoří šperky profesionálně a používá téměř výhradně chirurgickou ocel, často v kombinaci a drahými kameny. V roce 2005 absolvoval Střední odborné učiliště zlatnické v Praze. Poslední dobou se věnuje tvorbě soch z oceli.

Lada Vosejpková

Šperky tvořím rozličné a nejraději z patinovaného stříbra. Nehladký a obvykle nelesklý povrch je pro mé šperky i větší objekty charakteristický. Vrstvením tenkých stříbrných plátků a drátků lze vytvořit velice zajímavý reliéf, který ještě zvýrazní závěrečné patinování a leštění vystupujících částí. Povrch šperku není jednotvárný a je zajímavý nejen hrou světel a stínů, ale také lákavý k dotýkání.

Kameny jsou velice často dominantou mých šperků. Drahokamy, polodrahokamy, i ty takzvaně obyčejné, jsou fascinující výtvory přírody. Stále mne inspiruje bohatost jejich tvarů, struktur a barev. Pracuji s kameny broušenými do faset i muglí, tromlovanými a také surovými. Krása je ukryta v každém z nich. Při navrhování myslím na jejich jedinečnost a snažím se ji svou prací ještě vyzdvihnout.

V posledních letech mne také velice zajímá spékané sklo, a tak se tento fascinující materiál objevuje i v mých špercích a interiérových objektech. Autorem fotografií je Eva Hajšmanová.

Jana Vrtělová

Po čtvrté neúspěšné zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze jsem zjistila, že ani vytrvalost nevyžehlí můj "špatný kádrový profil" a věnovala jsem se jako kulturní pracovnice výtvarnu pracovně i soukromě. Krátké období, kdy jsem se živila výhradně malováním, ukončila povodeň v Plzni. Po té jsem učila na základní umělecké škole a nyní vedu několik let Dámský výtvarný klub.

Maluji nejraději olejem, kreslím, a v rámci výuky nadaných inteligentních dam kromě malby a kresby pracuji i s keramikou, maluji na hedvábí, tvořím koláže a spoustu různých výtvarných technik. První výstavu jsem měla v roce 1982 v pamětní síni ve Starém Plzenci, druhou další rok na státním zámku Kozel a pak asi dalších dvacet v pravidelných intervalech do letošního roku po celé České republice a dvě v Německu.

Hugo David Wirth

Jsem student Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.

Studuji obor socha a prostor pod vedením Prof.Jiřího Beránka.

Pan profesor mě přivedl k land-artu a instalacím soch v přírodě, tento směr se mi velice zalíbil a soustředím se na něj v mé dosavadní tvorbě. Zajímám se také o figurální a portrétní sochařství, ve kterém se (velmi) pomalu zdokonaluji. Rád pracuji s přírodními materiály a používám staré nástroje. Pokouším se začlenit do širšího spektra umění, v nedávné době jsem se učil jak vytvářet šperk, mosaicu, suchou jehlu a v neposlední řadě i linorit. Jestli je umělecké dílo přímím odrazem umělcovy duše, pak bychom se měli nejprve dozvědět něco o sobě samotném.